Idea výstavy vyvstala vloni na jaře, kdy jsme s týmem psychiatrů a neurovědců připravovali experimentální studie, které pomocí zobrazovacích metod sledují empatické reakce na postavy v obrazech. Když jsem sestavoval rozsáhlou databázi „stimulů“ – obrazů z různých historických období – uvědomil jsem si, že v současném umění lze jen vzácně nalézt explicitní zobrazení afektivní a intimní komunikace dvou či několika lidských bytostí. Současné umění se ve své většině zabývá buď sociálními a politickými tématy nebo komplikovanými otázkami své vlastní existence a smyslu. Pokud se téma intimity objevuje, bývá většinou přítomné jen nepřímo – v rámci širších a populárních témat – jako je tělesnost, sexualita, umělecká sebereflexe, mezigenerační vztahy a často je sevřeno do rámce feministického diskurzu.

Smyslem tohoto projektu je proto vyzdvihnout pohled na intimitu, intimní komunikaci a afektivní interakce jako součást lidské přirozenosti.   Název a zaměření výstavy odráží skutečnost, že nejvlastnější podstatou intimity je nějaká forma interakce- tedy výměny, sdílení a vzájemnosti fyzické, verbální, duševní – s jinou lidskou bytostí, ale také se sebou samým, případně s Bohem, nebo dokonce, v rozšířeném smyslu, s neživým objektem. Shromážděná díla zprostředkují pohled nejen různé polohy těchto interakcí  – partnerské, rodičovské, přátelské, pečovatelské, ale i též na různé způsoby jejich zachycení: od dokumentárního po výrazně metaforické.   V druhém plánu pak otevírají prostor k dalším reflexím nad tímto fenoménem –  někteří z vystavujících umělců tak či onak ukazují na bariéry či nemožnost intimních vazeb, ironizují je či problematizují, anebo situují problém intimity do sociálního kontextu.

Vystavující umělci: Hynek Alt/Alexandra Vajd, Tomáš Císařovský, Sylva Francová, Libuše Jarcovjáková, Klára Jirková/ Kateřina Vorlová, Maxim Kopf, Eva Koťátková, Jiří Kovanda, Kamila Musilová, Ján Rečo, Melissa Steckbauer, Ivana Štenclová, Michaela Thelenová, Petra Vargová, Tereza Velíková