Zamyslíme se nad dvěma formami kritiky institucí. První je humanistická; vytýká institucím odcizení a chce jim vrátit lidskou tvář; známe ji z Pražského jara či z Moci bezmocných. Druhá je ekonomistická; kritizuje instituce pro jejich neefektivitu a chce je podřídit tržní morálce, zbavit je přebytečného “tuku”. Obě tyto formy však nevedou k úbytku institucionalizovanosti našich životů, nýbrž k zavádění nových institucí. Lze z tohoto začarovaného kruhu vystoupit? A je to vůbec žádoucí?
Martin Škabraha (1979) absolvoval historii a filozofii na Palackého univerzitě v Olomouci. Přednáší na FF OU v Ostravě a na FF UP v Olomouci. Zabývá se politickou filozofií, sociologií nebo filmovou teorií. Od roku 2012 člen občanské iniciativy ProAlt o.s. Publikuje zejména v kulturním týdeníku A2, dvouměsíčníku Sedmá generace, v příloze Salon deníku Právo a v internetových denících Britské listy a Deník Referendum, je redaktorem vsetínského literárního čtvrtletníku Texty.
Série přednášek Silná(ý) v teorii seznamující s širokým současným teoretickým zázemím vnímání a interpretace uměleckého díla se odkazuje na divadelní komedii Stanislava Mráze (1864 – 1918), poprvé uvedenou J. A. Pitínským v divadle Na Zábradlí v roce 1989. Téma přednášky je ponecháno na volbě pozvané osobnosti.