Alvin Lucier: Music on a Long Thin Wire
Zvuková instalace
Trojhalí Karolina
Instalace: Hauke Harder (Berlín)
23. 08. 2015 od 16.00
24. 08. 2015 v 15.00, 17.00, 19.00
25. 08. do 30. 08. v 11.00, 13.00, 15.00, 17.00, 19.00
Součást doprovodného programu Festivalu Ostravské dny 2015.
Vstup volný.
Součástí večera bude dále vernisáž filmů Virginie Dwan PLATOvideo04 – minimal, conceptual, land (art).
Nápad na Music on a Long Thin Wire jsem dostal poprvé v roce 1977. Spolu s fyzikem Johnem Trefnym jsme přednášeli na kurzu hudební akustiky na Wesleyan University a sestrojili si moderní verzi pythagorejského monochordu. Napnuli jsme krátký kovový drát přes laboratorní stůl a na jeden jeho konec jsme umístili elektromagnet. Drát byl napájen audio-oscilátorem. Interakcí mezi indukčním polem magnetu a frekvencí a hlasitostí oscilátoru se drát rozechvěl tak, že to bylo patrné i prostým okem.
Byla to fascinující demonstrace a já si začal představovat, jak by zněl velmi dlouhý monochord, tak dlouhý, že by se dal nainstalovat na koncertním pódiu nebo se jím zaplnil nějaký galerijní prostor. Věděl jsem, že by zněl úžasně. Rozhodl jsem se takový vyrobit. Koupil jsem si kovový drát na klavírní struny a napsal si do Edmund Scientific Company o soupravu úchytů a magnet ve tvaru podkovy. Po několika týdnech experimentování jsem navrhl přenosný nástroj, jehož délka se dala přizpůsobit rozměru konkrétního prostoru.
Music on a Long Thin Wire je zkonstruována takto: drát se napne napříč velkou místností, na obou koncích je připevněn ke stolům. Konce drátu jsou zapojeny do zdířek reproduktorů zesilovače umístěného pod jedním ze stolů. K zesilovači je připojen sinusový oscilátor. Jeden konec drátu probíhá podkovou magnetu. Drát je na obou koncích podepřen dřevěnými kobylkami, na něž jsou připojeny kontaktní mikrofony, zavedené do stereofonního zvukového systému. Vibrace, které drát přenáší na kobylky, jsou zachycovány mikrofony a odesílány do playbacku. Proměňováním frekvence a hlasitosti oscilátoru lze dosáhnout bohatého rejstříku glissand, změn frekvencí, slyšitelných rázů a dalších sónických jevů.
Uvedl jsem drát několikrát jako sólovou skladbu a jednou v Torontu jako duet s Davidem Rosenboomem. Když mne požádal Don Funes, abych napsal skladbu pro jeho Live Electronic Music Ensemble v Potsdam (NY), navrhl jsem jeho hráčům, aby pustili do drátu signály ze svých syntezátorů. Ale nebyl jsem spokojený ani s jednou z těchto performancí, žádná se nedostala za jakousi poetickou improvizaci. Nakonec jsem se rozhodl nechat hudební proces bez zasahování z mé strany. Zjistil jsem, že pokud se oscilátor pečlivě naladí, drát se může nechat znít sám. Únava materiálu, vzduchové proudy, ohřívání a ochlazování, dokonce i blízkost člověka může způsobovat, že drát prochází ohromnými změnami. Například v tanečním studiu v Kjótu docházelo díky krokům návštěvníků na taneční podlaze k velmi jemným změnám polohy stolů, k nimž byl drát připevněn, a tím i k působivým změnám zvuku, který drát vydával. Shin Nakagawa, který tehdy zorganizoval mou návštěvu, pod tím drátem přespal, a pak nám vyprávěl, že i když se v místnosti nic nehýbalo, drát se tajemně rozezníval v kvintakordových souzvucích.
Od doby svého vzniku byla Music on a Long Thin Wire instalována v mnoha prostorech.
…
Alvin Lucier (25. června 1992)
Alvin Lucier (1931) studoval skladbu na Yale University a Brandeis University a dva roky strávil v Římě jako stipendista Fulbrightovy nadace. V letech 1962-1970 přednášel na Brandeis University, kde rovněž vedl univerzitní komorní sbor, s nímž se hodně věnoval interpretaci nové hudby. V roce 1966, spolu s Robertem Ashleym, Davidem Behrmanem a Gordonem Mummou, založil Sonic Arts Union. V letech 1968 – 2011 učil na Wesleyan University, kde mu byl udělen statut John Spencer Camp Professor of Music. Lucier hodně přednáší a pořádá performance v Asii, Evropě a v USA. Spolupracoval s básníkem Johnem Ashberym (Theme) a režisérem Robertem Wilsonem (Skin, Meat, Bone). Jeho zvuková instalace 6 Resonant Points Along a Curved Wall (6 rezonantních bodů podél zakřivené stěny) doprovázela v lednu 2005 monumentální Sol LeWittovu skulpturu Curved Wall (Zakřivená stěna) v rakouském Štýrském Hradci a v Zilkha Gallery na Wesleyan University. V roce 2013 byl hostujícím skladatelem na glasgowském Tectonics Festival, na festival Ultima v Oslu a s violoncellistou Charlesem Curtisem uvedl svůj skladatelský concert v pařížském Louvru. Mezi významné projekty roku 2014 patří tři večery Lucierových děl v podání International Contemporary Ensemble v Chicagu, dva koncerty v Roulette provedené souborem Callithumpian Consort, stehně jako několik koncertů na Islandu, na Tectonics Festival v Reykjavíku. V říjnu 2014 uspořádalo Stedelijk Museum v Amsterodamu na počest Luciera třídenní festival z jeho děl. S Ostravským centrem nové hudby spolupracuje od prvních Ostravských dnů v roce 2001.
Ve spolupráci s Ostravským centrem nové hudby.