V pořadí třináctým PLATOreportem zahajujeme letošní sérii poznámek o aktuálním dění kolem Bauhausu – našeho budoucího působiště, které otevřeme v polovině dubna – a městských jatek, jež se stanou konečným sídlem PLATO po rozsáhlé rekonstrukci. Tentokrát o jatkách!
Po šesti měsících přešlapování se projekt rekonstrukce historických jatek konečně pohnul z místa. Ateliér renomovaného polského architekta Roberta Konieczného, KWK Promes, podepsal s městem smlouvu na zpracování projektové dokumentace, podle níž se jatka opraví a adaptují pro potřeby PLATO. Návrh polského studia obsadil v loňské architektonické soutěži třetí místo. Všechny formální procedury a lhůty pro případná odvolání dalších soutěžících uplynuly, takže soutěžní fáze definitivně skončila.
V pátek 13. ledna se oficiálně sešli zástupci města coby investora s panem architektem a jeho spolupracovníky. Do pracovní skupiny jsem byl přizván jako autor zadání funkcí, které by měl zrekonstruovaný objekt zajistit při využívání galerií současného umění. Kombinace otázek památkové péče, stavebních postupů, vhodných technologií, administrativních procesů a v neposlední řadě celkového vyznění rekonstrukce před všechny zúčastněné staví komplexní problém. Jako přímý účastník první schůzky, která byla samozřejmě především seznamovací a pouze okrajově se věnovala konkrétním věcem, jsem si odnesl velmi dobrý dojem. Zástupci města v čele s primátorem deklarovali maximální součinnost. Pan architekt Konieczny působí velmi kompetentně a zaujatě a jeho tým, včetně projektantů z Ostravy, reagoval naprosto věcně. Takže se více než těším. Důležitý aspekt jakéhokoli úspěšného projektu tvoří také atmosféra jednání a naladění zúčastněných osob. S panem architektem jsem se na schůzce viděl poprvé a základní „chemie“, jak se tomu občas říká, fungovala. Ze všech těchto důvodů jsem tedy velký optimista.
A poznámka k vlastnímu architektonickému přístupu polského ateliéru: jeho velké plus v mých očích je, že ze všech soutěžních návrhů byl nejradikálnější v přístupu k samotné budově. Aniž by rušil její památkové kvality, otevírá ji do všech stran a umožňuje zcela unikátním způsobem propojit vnitřní prostor s exteriérem. Pro galerii současného umění je to obrovská výhoda, byť z pohledu volby technologií (klimatizace a bezpečnost) a vlastního užívání budovy se jedná o tvrdý oříšek.
Marek Pokorný, 30. ledna 2018