S Jiřím Kovandou, jedním z nejvýznamnějších českých umělců současnosti, o jeho instalaci v otočných dveřích do rektorátu technické univerzity, které jsme dnes proměnili v dočasnou galerii. Výstava Jiří Kovanda ve dveřích VŠB-TUO potrvá až do konce února 2018.
Samostatnou výstavu jste měl v Ostravě naposledy loni v létě. Nyní jste se vrátil, na pozvání PLATO – a to rovnou do otočných dveří. Je to vaše první intervence v takzvaném karuselu?
Ano, je to moje první intervence do otočných dveří, taková možnost není rozhodně běžná. Ve své práci vždy rád reaguji na daný prostor, řada mých objektů či instalací vzniká až na místě výstavy. Nechávám se prostorem vést, často používám i materiály, které najdu přímo v něm nebo v jeho okolí. Z tohoto hlediska je to opravdu jedinečná příležitost.
Zásadním prvkem vaší intervence jsou nástěnné hodiny položené na podstavci ve tvaru válce. Můžete říci, čím jste se inspiroval?
Jsou to běžné jednoduché hodiny s ručičkami, ale bez číslic na ciferníku, s hodinovými výseky vyznačenými jiným způsobem. Z výše řečeného vyplývá, že vycházím z daného místa, z jeho kruhového pohybu i z pohybu kolemjdoucích. Líbí se mi, že jsou to dveře, které jsou otevřené i zavřené zároveň. A podobně i ony hodiny budou ukazovat čas, ale zároveň nebudou.
Zohlednil jste při tom, že budete vystavovat na univerzitní půdě?
Že se jedná o univerzitní prostředí, není v tomto případě to nejdůležitější. Důležité je, že tímto místem proudí spousta lidí, kteří však nejsou předem připraveni na uměleckou intervenci. Že kolem projdou lidé, kteří nemíří na výstavu, a svou roli může tudíž hrát i moment překvapení. A potom – doufám – i možnost tázání se po smyslu takové věci.
Jak se vám zamlouvá celý projekt propojení světa umění se světem vědy a techniky?
Vždy je dobré a přínosné, když se otevírají možnosti, díky kterým může umění aktivně vstoupit na území, kde není očekáváno, a může tedy vzbudit pozornost a narušit stereotypní prožívání každodenního běhu věcí. Na chvilku se zastavit a soustředěně vnímat místo, kterým jsme už prošli tisíckrát.
Co byste vzkázal studentům (a nejen jim), kteří budou dveřmi denně procházet?
Je dobré alespoň občas chodit s očima opravdu otevřenýma a bez posuzování vnímat vše, co se nám nabízí. Jen se dívat, vnímat a nehodnotit.
Text: Hana Halfarová
Foto: Zuzana Šrámková