Karlheinz Stockhausen: Gesang der Jünglinge
Trojhalí Karolina
23. 08. 2015 v 17.00
24.08.2015 v 16.00, 18.00
25. 08. – do 30. 08. v 10.00, 12.00, 14.00, 16.00, 18.00

Elektroakustická skladba Gesang der Jünglinge poprvé umělecky přesvědčivě spojila nahrávku lidského hlasu s elektronickým médiem. Vztah hudby a textu, převzatého z německé verze apokryfů ke starozákonní 3. knize Danielově, Zpěv mládenců v peci ohnivé, Karlheinz Stockhausen vyřešil originálně: zhudebněný text nahraný chlapeckým sopránem rozstříhal na slova, slabiky, samohlásky a souhlásky a tyto izolované prvky spolu s prvky syntetickými, získanými z elektronických generátorů, vkládal do celkového strukturálního plánu skladby, složeného ze šesti nestejně dlouhých úseků v trvání přibližně od jedné do čtyř minut: „Prvky zpěvu jsou na určitých místech významově srozumitelné, jinde převažuje čistě zvuková kvalita, přitom  každé části dominují slova chvály Hospodina („jubelt, preiset den Herren“)…“

Prostorová zvuková projekce počítá s pěti reproduktorovými soustavami umístěnými v rozích sálu a na stropě. Z technických důvodů nebyl záměr při premiéře 30. 5. 1956 v koncertním studiu kolínského rozhlasu uskutečněn, hlas páté soustavy autor rozmíchal do čtyřkanálové verze, z níž později vytvořil stereoverzi nahranou na LP desku. Na realizaci skladby v elektronickém studiu rozhlasu v Kolíně nad Rýnem s autorem spolupracoval Gottfried Michael König. Svou představu ideální prostorové projekce hudby Stockhausen realizoval až v kulovém auditoriu německého pavilonu na světové výstavě v Ósace v roce 1970.

Miloš Haase

Karlheinz Stockhausen (22. 8. 1928 Möldrath – 5. 12. 2007 Kürten)

„Můj život je krajně subjektivní: čítá díla v partiturách, nahrávkách, ve  filmech, v knihách. Je to můj duch proměněný v hudbu a vesmír okamžiků mé duše proměněný  ve zvuk.“ (K. Stockhausen 25. září 2007)

Karlheinz Stockhausen, jeden z nejinspirativnějších tvůrců hudby 20. století, vůdčí osobnost Darmstadtské školy 50. a 60. let, studoval v Kolíně nad Rýnem hudební pedagogiku, hru na klavír a souběžně skladbu u Franka Martina (1947-1951), v Paříži pokračoval u Oliviera Messiaena a Pierre Schaeffera (1952-53), studoval filosofii a na univerzitě v Bonnu fonetiku a informační technologie u Wernera Meyera-Epplera. Stockhausenův strmý umělecký vývoj charakterizuje důsledné hledání nového hudebního jazyka, nezatížené minulostí, které vede od počátečního následování Webernova punktualismu přes multiseriální kompozici, koncept hudby v prostoru, elektronickou a elektroakustickou hudbu, uplatňování prvků náhody a intuice k širšímu pojetí hudebního umění pod vlivem studia filosofie Dálného východu, završenému monumentálním (a kontroverzním) cyklem sedmi celovečerních multimediálních oper – moderního „gesamkunstwerku“ – Licht (Světlo, 1977-2003) a nedokončeným projektem Klang (Zvuk, 2003-2007). Každá ze Stockhausenových 376 skladeb, které tvoří komplementární celek, řeší jiný kompoziční problém a dokumentuje autorovu neobyčejnou a nevyčerpatelnou objevitelskou invenci.

Miloš Haase

Ve spolupráci s Ostravským centrem nové hudby.

TROJHALÍ KAROLÍNA
po – pá 8 – 22h
so – ne 10 – 20h

Vstup volný.