Slavo Krekovič (SK) / zvuková performance

Handa Gote (CZ) / divadlo

People Like Us (GB) / audiovizuální koláž

Opening Performance Orchestra  + Pavel Zajíček (CZ) / hudba

Pořádá Galerie výtvarného umění v Ostravě a Bludný kámen ve spolupráci s PLATO – platformou (pro současné umění) Ostrava a festivalem NEXT.

Vstup volný.

Festival Pohyb-Zvuk-Prostor vznikl v roce 2000 a byl inspirován podmanivou atmosférou bývalého kostela svatého Václava v Opavě. Jeho rozdrásané zdi a duchovní atmosféra krásně souzněla se soudobou experimentální tvorbou. V bývalém kostele se uskutečňovaly jeho první ročníky. Když nedobrý technický stav interiéru nedovoloval pořádat žádné další aktivity, probíhal festival v sále minoritského kláštera v Opavě a nejčastěji v Domě umění v Opavě, kde měl pořadatel festivalu Bludný kámen deset let své zázemí. Několik posledních roků probíhá festival v Domě umění Galerie výtvarného umění v Ostravě a v prostoru Gottfrei v Opavě. Festival se od svých počátků soustřeďuje na hranici mezi jednotlivými uměleckými žánry, zabývá se prostorem “za” a “mezi” a na spojení několika médií v jeden nový celek. Návštěvníci mohli vždy slyšet zvuky, které jsou na pomezí hudby, hluku, instalace a vizuálního umění, zakusit hudbu na hranicích experimentu, alternativy, rocku a soudobé vážné hudby, vidět performanci, experimentální tanec-pohyb, slyšet hlas, zažít svébytné prostory a architekturu.

Letošní ročník festivalu je věnován odkazu spisovatele, výtvarníka a vizionáře Williama S. Burroughse, od jehož narození letos uplynulo sto let. Burroughs je inspirativní postavou v mnoha ohledech: coby průzkumník společenských i literárních tabu předvádí v románech typu Teplouš a Feťák nesmlouvavý obraz života „na dně společnosti“ prostý pozdějšího beatnického sentimentu. V legendárním Nahém obědě napsaném v Maroku, kam se Burroughs uchýlil poté, co při hře na Viléma Tella nešťastnou náhodou usmrtil svou manželku, se dystopické vize a drogové halucinace spřádají v achronologický kaleidoskop náhodných střihů, nedořečených a přerušených příběhů, paranoie a nočních můr. Burroughs své dílo psal v období nejtěžší drogové závislosti a o řazení jednotlivých úseků knihy se postarali přátelé beatnici a náhoda zaviněná chybou v tiskárně. Snad odsud pochází Burroughsův pozdější posedlý zájem o střihy a rozvíjení tzv. cut-up techniky (prostřednictvím textů i magnetofonových nahrávek) – v překvapivých setkáních zdánlivě nesouvisejících textů spatřovala jeho analytická mysl a nepolevující zvídavost „okno do vnitřního vesmíru“, stejně tak jako je spatřovala v drogách a šamanských praktikách.
Burroughs byl jedním z nejinspirativnějších umělců dvacátého století, nesmazatelně zasáhl do oblasti literatury („Jediný současný americký spisovatel, kterého lze označit za génia,“ prohlásil o něm Norman Mailer), hudby a výtvarného umění. Za svého „kmotra“ jej považují industrialisté a noiseři, objevil se ale i na albech Laurie Andersonové a Toma Waitse. Obrazy, které tento milovník zbraní a koček tvořil střílením do plechovek s barvou, zase byly platným příspěvkem do pokladnice akční malby.
Na letošním P-Z-P se z kreativní inspirace jeho dílem vyznají přední tuzemští i zahraniční představitelé experimentální hudby, videa a divadla.

People Like Us: Consequences (One Thing Leads to Another)

Britská umělkyně Vicki Bennettová, která od roku 1991 tvoří v oblasti audiovizuální koláže a je považována za jednu z průkopnic stále expandující oblasti samplingu, manipulace materiálu jiných autorů a střihu nalezených filmových a zvukových záznamů. Pod hlavičkou People Like Us se Vicki oddává především manipulaci a přepracovávání materiálu z oblasti experimentální i populární hudební, filmové a rozhlasové tvorby. People Like Us je přesvědčena, že archivní materiály mají být volně přístupné k uměleckému zpracování. V roce 2006 byla Vicki první umělkyní, jíž byl poskytnut neomezený přístup do celého archívu BBC. Díla PLU byla vystavena mimo jiné v Tate Modern a Barbican Centru a Centro de Cultura Digital, zazněla například na festivalu Sonar. Pro rádio WFMU připravuje Vicki Bennettová experimentální umělecký pořad DO or DIY, její diskografie je k dispozici ke stažení zdarma na UbuWebu.
Slovo „konsekvence“ má dvojí význam; jde o důsledek nějaké předchozí akce a také o název hry (jíž surrealisté říkali Exquisite Corpse), v níž je větší obraz/příběh vytvořen přidáváním prvků „poslepu“ v reakci na drobný útržek informace – vodítko. Obsah takového díla se během doby jeho vzniku jeho překvapivě a někdy dokonce magicky proměňuje, přičemž každá jeho část stále souvisí s částí předchozí a následující.
Nové audiovizuální představení People Like Us vedle sebe staví podobná, formující se témata, z nichž nakonec vznikne příběh coby suma výchozích částí, která neusále uhývá z přímé narativní linky. Všechny činy mají následky a my můžeme pozorovat jejich báječný i katastrofický dopad!
Při práci na poli koláže a manipulace existujících děl mě zajímá téma autenticity, vztahu „originálu“ ke „kopii“ (latinské „copia“ značí množství nebo nadbytek), říká Vicki Bennettová. „Originál“ má jistou omezenou souvislost s „kvalitou“, „podmanivostí“. Nic z toho, co bylo (alespoň v posledních 300 letech) vytvořeno jako předmět nebo výrobek, nemůže být označeno za stoprocentní originál, vše je relativní (doslova) a vše má matku a otce. Podobně jako pojmy rychlost, dimenze, velikost, závisí i pojem originalita na podmínkách, v nichž se nachází pozorovatel. NIC není alsolutní. To se projeví například v situaci, kdy se současně objeví velice podobná umělecká díla nebo vynálezy z dílnen autorů, kteří o své práci vzájemně nevědí. V představení Consequences upozorňujeme na to, že nikdo není ostrov… ale že ostrov je plný zrcadlových bludišť… a některými zrcadly lze projít.

Handa Gote research & development: Mission

Burroughsův Ohyzdný duch (Ghost of Chance) je kniha pojednávající o střetu lidské civilizace s přírodou, což je téma, kterým se Handa Gote dlouhodobě zabývá. Ústředním motivem příběhu je zkáza pirátské komuny na Madagaskaru. Za konfliktem vedoucím k jejímu zániku vidí Burroughs bezúčelné násilí, které ničí přírodní harmonii i utopický projekt kapitána Missiona. Zmarněné šance ústí v odpor a nenávist, ze které jakoby nebylo úniku. Člověk se ocitá v kleci času, kterou sám ukul. Zabitím posvátného zvířete se v příběhu Ghost of Chance roztáčí spirála smrti, násilí a destrukce, která byla skrytě přítomna již v samotném začátku utopického projektu idylického soužití různorodých lidí a přírody. Ghost of Chance tak tematizuje především neovladatelnou lidskou touhu po destrukci.
Během představení Mission se legenda vytváří (za pomoci iluzivního divadla a filmových postupů) a poté dekonstruuje (v inspiraci Burroughsovou oblíbenou cut-up metodou dekonstrukce psaného textu, převzatou ovšem jím samotným od Briona Gisyna).
Technika cut-up, používaná Burroughsem a Gisynem, není prostou anarchistickou destrukcí jazyka bez východiska, ale naopak nabízí odhalení překvapivých souvislostí, inspiraci vnikající za obvyklé formální postupy, ostrý vhled rozbíjející uniformní nahlížení na zpracovávaný materiál. Handa Gote posledních několik let vyvíjí a během procesu prací používají svou speciální cut-up metodu. Brion Gisyn tvrdí že “literatura je padesát let pozadu za malbou”. Jistě neméně tak pozadu za malbou (výtvarným uměním) je i divadlo.
Představení Mission je příběhem zmarněného ideálu míru, mizícího spolu s epochou, ve které bylo tento ideál ještě možné chovat. Příběhem o nemožnosti udržet mír se světem, s časem, s přírodou, sám se sebou. Je také svědectvím o nemožnosti podat o výše zmíněném relevantní výpověď, neboť jsme zároveň svědky smrti jazyka, jeho degradace na soubor pojmů.

Handa Gote Research & Development
Handa Gote se zabývá experimenty s dramaturgií, začleňováním nedivadelních prvků do své práce a vývojem vlastního pojetí post-dramatického a post-spektakulárního divadla. Dlouhodobě se inspiruje vědou a technikou. Skupina provádí kontinuální výzkum divadelní řeči, laboratorní práci v oboru zvukového a světelného designu, při současném zpochybňování výše zmíněných disciplín. (Skupina prosazuje termín vizuální, resp. světelná dramaturgie namísto výrazu design).
Představení Mission také navazuje na formální experimenty s použitím živého videa a živé hudby jako suverénní složky vyprávění, nikoli jako pouhého ozdobného faktoru. Dále také rozvíjí dlouhodobé výzkumy skupiny na poli specifické narace, respektive nenarativního umění, dekonstrukce tradičního vyprávění a především důslednou práci na odhalování divadelní iluze a s tím související redukci tradiční mimésis. Podle názorů skupiny mimésis pozbyla ve “společnosti spektáklu” (Guy Debord) již svou úlohu. Napodobování se stalo naší realitou. Divadlo by nemělo nabízet mimésis jako další “napodobování napodobeného”, ale nějaký hlubší (třeba i nesnadno dešifrovatelný) vhled, přiblížit se více mystériu i intelektuálnímu dobrodružství.

Opening Performance Orchestra
host: Pavel Zajíček
The Acid Lands (2014)

Skladba The Acid Lands vznikla speciálně pro letošní ročník festival Pohyb – Zvuk – Prostor, který je věnován stému výročí narození Williama Sewarda Burroughse. Již názvem své skladby se Opening Performance Orchestra hlásí k ambivalentnímu Burrougshovu odkazu. Vynášený do nebes i zatracovaný, geniální prozaik a celoživotní experimentátor, pozapomenutý i znovu objevený newyorskou avantgardou. Mluvené slovo, konkrétní zvuky nejrozmanitějšího druhu v barevné změti, nepřeslechnutelný Burroughsův hlas i jeho destrukce, extrémní hlukové pasáže i momenty absolutního ticha – to vše odráží zdánlivě nesourodý a protikladný svět Burroughsovy poetiky. Půlhodinová kompozice je orámována textovými experty českého překladu Burroughsova románu Západní země v podání českého básníka a hudebníka Pavla Z.

Opening Performance Orchestra
Opening Performance Orchestra je sedmičlenný soubor, který se žánrově pohybuje od elektronických výbojů hudební avantgardy 20. století až po současnou japonskou noise music. Vlastní tvorba souboru je založena na tzv. fraction music, kdy je výchozí zvuk je digitálním způsobem destruován, roztříštěn a nekompromisně zbaven všech svých původních atributů v duchu kréda „žádné rytmy – žádné melodie – žádné harmonie“. Výsledkem jsou vlastní autorské skladby (např. série Spring Ceremony nebo Fraction Music, Evenfall, Creeping Waves), jakož i reinterpretace skladeb jiných autorů, s nimiž soubor cítí myšlenkovou spřízněnost – např. Inspirium Primum, jež je odkazem na materiál představitele japonské noise music Hiroshiho Hasegawy, Re:Broken Music vycházející z destruované hudby Milana Knížáka¸ Perceived Horizons, která je poctou musique concrète, Chess Show věnovaná Johnu Cageovi nebo The Noise of Art navazující na odkaz italských futuristů.

Pavel Z
Pavel Zajíček, český básník, hudebník, výtvarník a performer, patří k nejdůležitějším postavám českého undergroundu. S Mejlou Hlavsou, vedoucím skupiny The Plastic People Of The Universe, stáli v roce 1973 u zrodu legendární skupiny DG 307. DG 307 představovali experimentální spojení hudební koláže doprovázené Zajíčkovými texty a jeho expresivním hlasovým projevem. Činnost DG 307 i dalších undergroundových skupiny byla násilně přerušena politickým procesem s jejich představiteli v roce 1976 a jejich uvězněním. Po nucené emigraci Pavla Zajíčka v roce 1980 se skupina nadlouho odmlčela a její aktivity byly obnoveny až v roce 1992. Následují léta velmi plodných hudebních aktivit, jejichž výsledkem jsou desítky koncertů a četné studiové i živé nahrávky. Pavel Zajíček proslul coby autor velmi svébytných textů zejména pro DG 307 a zároveň jako básník, jehož sbírky v sedmdesátých letech vycházely v originální výtvarné podobě – bohužel často jen v minimálních samizdatových nákladech. Texty vyšly souborně pod názvem Zápisky z podzemí (1973-1980). Po roce 2000 vychází sbírka Zajíčkovy prózy Jakoby… Svět v zrnku písku… (2003) a sbírka Cesta vlakem z P. do B. – Pollockovy fleky odposlouchaná slova (2007). V roce 2008 vyšla v bibliofilském vydání sbírka Roztrhanej film, jejíž součástí je CD s autorským čtením a originální grafický list Pavla Zajíčka. V roce 2012 vyšla sbírka Chvění. Na začátek října letošního roku je připravena premiéra básnické skladby Pustina v režii Miroslava Bambuška.
Pavel Z se jako host objevuje u Opening Performance Orchestra již potřetí, v loňském 2013 se podílel na premiéře skladby The Noise of Art uvedené na Minimaratonu elektronické hudby pořádaném při festivalu soudobé hudby Ostravské dny.

Slávo Krekovič
Machine Strategy

Hudobník, zvukový umelec, kultúrny organizátor a publicista. Spoluzakladateľ a dramaturg priestoru pre súčasnú kultúru A4 v Bratislave a združenia Atrakt Art, ktoré je vydavateľom časopisu 3/4, organizátorom festivalu aktuálnej hudby NEXT a spoluorganizátorom festivalu-siete kultúry nových médií Multiplace.  V súčasnosti pôsobí ako vedúci Ateliéru multimédií na Fakulte výtvarných umení VUT v Brne. Vo svojej tvorbe pracuje s analógovou aj digitálnou elektronikou, venuje sa elektroakustickej improvizácii, skúmaniu možností nových rozhraní, kolaboratívnym projektom a interaktívnym zvukovým inštaláciám. Je členom hudobných projektov Shibuya Motors, Voice Over Noise, Musica falsa et ficta, Feed the Tiger, Touchscreen Orchestra.

Na objednávku festivalu Pohyb-Zvuk-Prostor vytvořil zvukovou performanci Machine Strategy, inšpirovanou halucinačnými víziami Burroughsovej knihy Nova Express z roku 1964 – novej mytológie vesmírneho veku. Surreálne obrazy dystopického proto-kyberpunku evokujú “moria odhmotneného zvuku”, stret hardvéru a softvéru, kde sa zlievajú prednahraté biologické zvuky aj rádiové vlny rôznych frekvencií zachytávané v reálnom čase. “Ticho je najželanejším stavom.”

Petr Ferenc, dramaturg festivalu

Martin Klimeš, organizátor festivalu