Na konci sezóny se kancelář pro umění PLATO promění ve speciální obchod s rostlinami z Ostravy a okolí. „Divné“ květinářství na naši výzvu alespoň na jeden týden z galerie vytvoří zahradní architektka Lucie Králíková z brněnského projektu Efemér ve spolupráci s fotografkou Michaelou Karásek Čejkovou. Nabídneme tak nejen květiny na míru, ale především prostředí pro rozhovor o tom, že za obyčejnou kytku se nemáme stydět, kde co v naší blízkosti roste a jaké květiny se k nám a našim blízkým hodí.

Kytice uvázaná návštěvníkovi na míru z květin a rostlin, které autorky projektu natrhají ve městě a jeho okolí, pak bude vždy odpovědí na otázky, které ze setkání vyplynou. Výchozím bodem dialogu bude rostlina, kterou si do galerie přinesete – klidně jen větvička, plevel rostoucí před galerií nebo vaše oblíbená pokojovka. Kytice jako gesto výměny a sdílení.

Nahlodejme jistoty globálního trhu s květinami! Vraťme kytkám důstojnost a z vázání kytek udělejme zase umění! Najděme alternativu pro naše emoce a životy!

Marek Pokorný

Otevírací doba:

21.09. – 27.09.2017
denně od 14h do 18h (včetně soboty a neděle)

Program k projektu:

26.09.  v 18h, přednáška botanika Jana Alberta Šturmy o městské divočině
27.09. v 19h, koncert polské formace Mchy i porosty (česky Mechy a lišejníky) & dernisáž

Projekt Pomíjivé hovory / Ephemeral Talks představuje brněnské ekologické “květinářství” Efemér. To spojuje lásku k přírodě, úctu k tradicím a respekt k člověku. Lidské příběhy šifruje do kytic uvázaných z rostlin městské divočiny či od lokálních pěstitelů. Založila ho zahradní architektka Lucie Králíková s architektkou Klárou Zahradníčkovou.

Efemér jsem založila, protože mi leží na srdci některé dnešní postupy v obchodu s řezanými květinami. Jako zákazníci známe zaběhlý květinový sortiment, který je celoročně k dispozici, ale méně už tušíme, že k nám putuje tisíce kilometrů, a jakou daň platí za jeho nízkou cenu a celoroční dostupnost lidé i krajina v Zimbabwe, Keni či Ekvádoru. Neuvědomujeme si, že globální trh zapříčinil zánik téměř všech malopěstitelů květin a zahradnictví v našem sousedství. Mizí tak přirozená schopnost účelně využívat místní zdroje a často i pocit zodpovědnosti za své okolí. Díky vyšlechtěným květinám se šíří zvrhlá estetika “floristického umění,” která nám podsouvá pocit studu za obyčejnou kytku z venkovské zahrady nebo ze sobotní vycházky za město. Pro mě je práce s květinami spíše tvůrčím procesem než odcizenou průmyslovou produkcí, vnímám neoddělitelnou podobu každé kytice s jejím původem a přirozeným projevem. Proto nabízím alternativu.

Znám místa, na nichž naše květiny vyrůstaly. Pěstuji je na své vlastní zahradě ve městě v souladu s principy ekologického zemědělství. Co si nevypěstuji, kupuji od lokálních pěstitelů či v zahradnictví. Je pro mě normální používat rostliny podle ročního období. Oživuji rituály a kulturní zvyky spojené s květinami. Vstupuji na území opuštěných zahrádkářských kolonií a ploch zarůstajících plevelem. Ráda používám rostliny vyskytující se volně v příměstské divočině i kulturní krajině. V krajině pozoruji přirozená stanoviště jednotlivých rostlinných druhů. Považuji kytici za výtvarný objekt v sounáležitosti s místem, kde vzniká, a člověku, kterému je určena.

Lucie Králíková

Medailon Lucie Králíkové

Lucie Králíková (1981) se narodila v Žatci, od sedmi let žije na Moravě. Ve 30 letech se do svého rodiště vrátila, aby našla panelák, kde žila, a aby se v místním bazénu naučila skákat šipku. Vystudovala obor Zahradní a krajinářská architektura na Mendelově univerzitě v Brně, kde působila i jako asistentka předmětu Výtvarná tvorba. Několik let pracovala v kavárně, před pěti lety založila v Brně výtvarný projekt Efemér. Na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně vede seminář Genius loci. Rostliny jsou pro ni výtvarným prostředkem, překračuje hranice jejich vnímání. Zajímá ji historie krajiny a lidé, kteří ji ovlivňují. S fotografkou Michaelou Karáskovou a grafikem Jakubem Kovaříkem připravuje knihu o vzkříšení tradic v městském prostředí, kde sleduje roli rostlin v české kultuře. Aktuálně pracuje také na projektu Czechia, kde propojuje tradici, krajinu a genia loci. Tvůrčí trojice Králíková&Karásková&Plamitzerová vytváří univerzální oděv pro jednotlivá města včetně Ostravy. Současný městský kroj představí na říjnovém Desigbloku v Praze.

Medailon Michaely Karásek Čejkové

Michaela Karásek Čejková (1989) se narodila v Ostravě, žije a pracuje v Praze. Fotografii studovala už na Střední umělecké škole v Ostravě, je absolventkou oboru Fotografie na pražské FAMU. Během studia byla na stáži v Helsinkách (Aalto University of Arts and Design), zkušenosti sbírala také v italském magazínu Alla Carta (Milano). Zabývá se především portrétem a technikou klasické koláže. S fotografií tak pracuje „malířským způsobem“, kdy propojuje vzájemně neslučitelné prvky. Dlouhodobě spolupracuje s mnoha českými designéry, podílí se na největší středoevropské přehlídce designu Designblok. Aktuálně pracuje na projektu městských krojů Czechia. Sní o fotoaparátu jako „součásti očí“, který by snímal lidi kolem sebe nepozorovaně – tehdy jsou nejkrásnější.

Ohlasy:

reportáž Lucie Křížkové z České televize Ostrava 

rozhovor s Lucií Králíkovou a Michaelou Karásek Čejkovou v pořadu Koktejl (Český rozhlas Ostrava)

článek Ivana Mottýla v internetovém deníku Ostravan.cz