Diskuse o vztahu umění a institucí, tak jak se v posledních letech začíná pěstovat i v našem prostředí, bude neproduktivní, dokud nezačneme seriózně zacházet se sebereflexí pozice, ze které je institucionální kritika vedena, jako jejím důležitým nástrojem. A samozřejmě dokud nepřipustíme, že umění je dnes institucí svého druhu a jedním z charakteristik současného umění je nárok na institucionalizaci sebe sama. Jsme vůbec schopni rozlišit obsah od jeho institucionálního rámce? Jak formuje umění a umělecké dílo instituci, která nejen zprostředkovává jeho kontakt s veřejností, ale také se podílí na jeho vzniku? A jak instituce určuje podobu současného umění, jeho intence a podobu? Jakou roli v těchto souvislostech hrají konkrétní instituce a jak by měla vypadat institucionální mise ostravského projektu? Co vlastně chceme? Kunsthalle, platformu, galerii, institut, projekt?
Kritik, publicista a kurátor Marek Pokorný (1963) vystudoval Filosofickou fakultu UK v Praze. V roce 1995 založil Detail – časopis pro výtvarné umění, který byl prvním časopisem věnovaným současné polistopadové výtvarné scéně. Byl hlavním kurátorem Domu pánů z Kunštátu/Dům umění Brno a v letech 2004 až 2012 ředitelem Moravské galerie v Brně. Zabývá se kulturní politikou, historií, teorií a kritikou kulturních institucí a jejich řízení.
Série přednášek Silná(ý) v teorii seznamující s širokým současným teoretickým zázemím vnímání a interpretace uměleckého díla se odkazuje na divadelní komedii Stanislava Mráze (1864 – 1918), poprvé uvedenou J. A. Pitínským v divadle Na Zábradlí v roce 1989. Téma přednášky je ponecháno na volbě pozvané osobnosti.