Anglický výraz „no strings attached“ je označení pro stav či aktivitu, která je realizována, aniž by její vykonavatel očekával jakoukoli odezvu. Naopak parafráze tohoto výrazu „strings attached“ vyjadřuje určitý apel nebo očekávání zpětné vazby a současně působí jako jemná slovní hříčka ve vztahu k ději, který Annegret Heinl, Jan Steklík a Hans w. Koch v prostoru galerie rozvinou.
Abychom nevyloučili moment překvapení, omezíme se na konstatování, že performance těchto tří umělců se bude odehrávat v intencích zkoumání prostoru, jeho zvuků a pohybových determinant.
Annegret Heinl (Kolín n. Rýnem, SRN) je českému prostředí poměrně již známá. Podílela se na řadě výstav a performancí, především s Janem Steklíkem, Karlem Neprašem a Bennem Pattersonem. Výtvarným uměním se zabývá už od 60. let. Své přemýšlení a koncepty realizuje v obrazech, objektech, prostřednictvím instalací, akcí, performancí a workshopů. K tomu využívá soudobé technologie a nová média, aby vyzkoušela možnosti interaktivní souhry vizuální a zvukové reprezentace a zapojila je do své tvorby, která je značně flexibilní v reakci na konkrétní podmínky a prostředí.
Jan Steklík (Ústí n. Orlicí, Brno, CZ) patří mezi nestory českého konceptuálního umění. Jeho počátky jsou spojeny s pražskou strukturální abstrakcí, které dokázal vtisknout svou osobitou tvář. Jeho nejznámější poloha je daná Křížovnickou školou čistého humoru bez vtipu, jejímž byl společně s Karlem Neprašem po celou dobu ředitelem. V 70. a 80. letech vytvořil řadu subtilních lyrických kreseb, známek, razítek, otisků, akcí, návodů, výzev,do nichž často zapojoval diváky, návštěvníky či své přátelé. Tvorba Jana Steklíka představuje nepřehlédnutelnou osobitou českou variantu aktivit legendárního Fluxu. Jeho dílo je stále živé, provokující, intelektuální a současně atraktivní.
Hans w. Koch (Kolín n. Rýnem, SRN) působí jako skladatel, performer a soundartista. Zabývá se uměleckým formováním myšlení v různých materiálech a osobně jsou mu blízké konceptuální přístupy: více myšlenek, méně materiálu. Zkoumá chyby softwarových a hardwarových projevů při použití počítačů jako svébytných hudebních nástrojů. Na druhou stranu ukončil svou kariéru uznávaného klasického klarinetisty, aby se stal jedním z nejinovativnějších evropských improvizátorů. Hrává s kdekým od Cecila Taylora po Freda Frithe. Zkoumá proměny zvuků v prostoru, ale také hraje hardcore freejazzovou hudbu plnou posluchače zmocňujících se emocí.
Program Odložená paleta se soustředí na rozšířené pole výtvarného umění v kontextu nových médií, literatury, filmu, hudby, tance a divadla. S odkazem na sborník z roku 1942 (ed. Alžběta Birnbaumová a Věra Černá), představující předčasně zemřelé osobnosti českého výtvarného umění, tato řada představuje prostřednictvím prezentací, akcí a projekcí významné osobnosti a tvůrčí aktivity využívající vizuální prostředky mimo klasickou galerijní situaci.