Barbara Falender (PL), Grzegorz Kowalski (PL), Miyeon Lee (KR), Beny Wagner (DE)
Video-komentář: Nadja Argyropoulou (GR)

„Kyselé hrozny. To je ale výraz (ve tváři). Kyselé hrozny jsou něco nečekaného a nechtěného. Vyberete si hrozen a rozkousnete dužnaté zrnko v očekávání sladké chuti. Možná očekáváte semínka, ale pravděpodobně ne (převládají varianty bez semen). Čekali jste sladkou chuť, ale teď vás zaskočil kyselý hrozen. Řeknete ‚fuj‘ a vyplivnete ho, pokud můžete; pokud ne, tak ho s grimasou spolknete. Hrozen je zavržený. Je špatný? Nebo jen nechutná tak, jak jste si představovali? Za tohle jste utratili peníze? Nechali jste se ošálit dokonalým vzhledem ovoce? Můžete důvěřovat dalšímu kousku?

Výraz kyselý hrozen odkazuje na člověka, který není nikdy spokojen, je zatrpklý a ukřivděný, nemá smysl pro humor, drží se stranou. Být kyselý znamená nerudný, mrzutý, nevrlý, ale taky jízlivý. Přídavná jména hodná zaznamenání i popisu. Přídavná jména, kterými častujeme feministky a potížisty.

Kyselé hrozny jsou také výrazem pro něco, po čem vám zůstane pachuť v ústech. Ale otázka, kterou si nikdo neklade, zní: Jak se cítí ten hrozen? Jaký je to pocit být kyselý? Být vyplivnutý? Jaký je to pocit být rychle spolknutý? Cítí se hrozen zavržený, nebo je rád, že to má za sebou? Cítí se vlastně hrozen vůbec nějak? A čtou tenhle text nějaké hrozny? Hrozny, spojte se!“

Z anglického originálu Questioning Sour Grapes: Ecofeminism and the United Farm Workers Grape Boycott, Ellen O‘Loughlin, 1993 přeložila Kateřina Tlachová

Etická rozvaha nad hodnotou přírody je dnes považována za sportovní disciplínu. Ekologové se předbíhají v tom, jak nám představit hodnoty s jasnou hierarchií. Vytvářejí autonomní konstrukt, vzdálený našim osobním touhám a prožitkům – hypotetický stroj, který je navržen tak, aby kontroloval. Pocity zde nehrají roli, o co hůře, jsou vnímány jako směšné překážky, které lehce narušují dokonale promyšlenou mašinerii. Argumentace, která není založena na faktech, nýbrž na lásce či soucitu, není relevantní. Heroická mysl má schopnost vypadat, ale nevidět; jednat, ale necítit; myslet, ale nevědět.

Holisté zaujímají k současné krizi přírody odlišný postoj, nejsou soutěživí a jejich stanoviska jsou spíše příběhy, které modelují tekutý portrét světa, v němž žijeme. Tento obraz není založen na jednotném názoru, je to proud, z nějž vystupují hlasy lidí vyvěrající z odlišných míst i životních okolností. Vyzdvihují metaforickou roli přírody usazenou v abstraktních, univerzálních principech a diktát heroické etiky nahrazují zobrazováním myšlenkové krajiny světa.

Holismus je definován jako teorie, která z existence celku vytváří základní uspořádání světa, zatímco heroická etika se vyznačuje izolovaným konáním.

Výstava Heroic vs. Holistic, představená formou ekodramatu, nezneužívá erotického podtextu ve snaze zobrazit mýtus Matky Přírody podbízivým způsobem. Věnuje se prostupnosti tělesnosti a přírody, a nabízí tak především postromantický pohled na ekologii z pohledu obou etik, jak heroické, tak i holistické, které se vzájemně prolínají.

Daniela a Linda Dostálkovy

Medailony umělců

Barbara Falender je sochařka žijící ve Varšavě. Proslavila se záhy po absolvování tamní akademie výtvarných umění (1972) realizací soch s převážně erotickou tématikou – a to v době, kdy v Polsku panovaly výrazné prokatolické tendence. Do tohoto období spadá její série objektů Erotic Pillows (1973–1974), která je součástí výstavy Heroic vs. Holistic. Pro Falender je specifická práce s mramorem – vystaven je rovněž její autoportrét z loňského roku.

Grzegorz Kowalski je sochař, performer, pedagog a kurátor žijící ve Varšavě. Student Oskara Hansena, od roku 1991 profesor na Akademii výtvarných umění ve Varšavě (ateliér sochařství). Jeho unikátní pedagogická činnost vedla k tomu, že jeho ateliérem nazvaným Kowalnia prošla generace nynějších světových umělců, jakými jsou například Paweł Althamer, Katarzyna Kozyra či Artur Żmijewski. Výstava Heroic vs. Holistic prezentuje především průřez Kowalského dílem s  dominantním, či naopak submisivním erotickým nábojem, který je pro jeho tvorbu specifický – například  Modré devocionálie (1972) nebo Židle (1975).

B. Falender se seznámila s G. Kowalským během studií na Akademii výtvarných umění ve Varšavě, kde Kowalski působil jako asistent ateliéru profesora Jerzyho Jarnuszkiewicze. Jako manželé pak sdíleli fotografický ateliér, což bylo zásadní pro práci obou umělců –  především s akty. S modely pracovali každý specifickým způsobem, přesto společně. Falender využívala fotografie jako skicy pro svou další sochařskou práci, pro Kowalského byl naopak fotografický záznam často finální prací a sebe či své modely stavěl do role tzv. předmětu.

Miyeon Lee je vizuální umělkyně. Narodila se v Jižní Koreji, studovala v New Yorku a v současnosti působí v Jižní Koreji a Belgii. Pozice outsidera, který neustále mění místo působnosti, se stala východiskem pro její tvorbu. Lee je především malířkou. Způsob, jakým používá linie, barvy a stínování, nazývá balancováním na hraně stability. Téma, jímž se dlouhodobě zabývá, se dotýká jejího vztahu k sociálním tendencím tradiční korejské společnosti.  Výlučně pro výstavu Heroic vs. Holistic vytvořila nástěnnou malbu vycházející ze souboru Absence of Mountains (2017). Od roku 2016 tvoří s belgickým architektem Rubenem Castrem performativní duo Lee Castro, které pro výstavu zrealizovalo workshop nazvaný I don’t have a VISA, but I can make Kimchi (příprava tradičního korejského pokrmu).

Beny Wagner je vizuální umělec a spisovatel, žije v Berlíně. Věnuje se pohyblivému obrazu, textům, instalacím; přednáší a vytváří nelineární narativy na pomezí mezi vědeckým přístupem a spekulací. Wagner zkoumá nejrůznější způsoby zprostředkování mezi nitrem a okolním světem – prostřednictvím ekologie, technologií, materiálního či virtuálního prostoru. Ve své práci se opakovaně vrací ke zrakovému zprostředkování  – například v práci Appartions (2017) videozáznamem z CCTV kamery, který zachycuje nahého muže pod vlivem LSD, jenž podlehl halucinační iluzi, že je sibiřským tygrem. Wagner se zvlášť zaměřuje na to, jak je zrak, ale i hranice vědomí, formován jazykem, hmotou a technologiemi. Na výstavě Heroic vs. Holistic představuje mimo jiné svou poslední filmovou esej nazvanou We’re All Here (2016), kde se zabývá nevysvětlitelnými pocity ztráty nepoznaného. V současnosti přednáší na amsterdamské Gerrit Rietveld Academie.

Nadja Argyropoulou je nezávislá kurátorka, žije v Aténách. Vystudovala historii umění na University of Essex. V současné době spolupracuje s DESTE Foundation for Contemporary Art v Aténách. Kurátorovala například Wor(th) ship. Tassos Vrettos, Benaki Museum, Atény (2015–2016); Hell as Pavilion, Palais de Tokyo, Paříž (2013). Kurátorsky se podílela na výstavách The Marathon Marathon společně s Hansem Ulrichem Obristem, Atény (2010); DESTEFASHIONCOLLECTION: 1 to 8, DESTE Foundation for Contemporary Art a Benaki Museum, Atény, a mnoha dalších. Argyropoulou  se stala hlasem výstavy, nadpřirozeným jevem zachyceným v sérii videí, které spontánně natočily s kurátorkami výstavy Danielou a Lindou Dostálkovými na řeckém sopečném ostrově Nisyros. Zde se seznámily začátkem podzimu při land-artovém projektu Haunt in Ægean (iniciovaném Are).

Medailon kurátorek

Sestry Daniela & Linda Dostálkovy fungují jako umělecké duo, aktuálně žijí v Praze. Jsou externími kurátorkami galerie PLATO. Společně provozují Institucionální homeopatii ©, hybridní sociálně uměleckou agenturu. Skrze ni poskytují servis především kulturním institucím, ale i jednotlivcům. Aplikací postupů příbuzných disciplín vytvářejí nové hybridní formy prezentované v podobě výstav, workshopů či autorských publikací. Důležité je pro ně uvědomění si prostupnosti hranic jednotlivých oborů, pracují napříč různými médii a odvětvími. Obě studovaly mimo jiné na Akademii výtvarných umění ve Varšavě  – v ateliéru profesora Grzegorze Kowalského; absolvovaly také několik zahraničních uměleckých stáží a rezidencí.

Rozhovor s kurátorkami Dostálkovými v bulletinu PLATO

Program k výstavě

16.11.2017, 17 – 21 h  / Lee Castro: I don’t have a VISA but I can make Kimchi (workshop)
19.11.2017 , 10 a 14.30 h / Záchrana papíru (výtvarné dílny pro rodiny s dětmi)
22.11.2017, 18 h / Objevování těl: Falender Kowalski (přednáška Karola Sienkiewicze)
28.11.2017, 18 h / Sasha Litvintseva & Beny Wagner: Matafory zraku (audiovizuální přednáška)
02.12.2017, 14 – 18 h / Radikální vyšívání s Kundy Crew (workshop)
03.12.2017, 10 a 14.30 h / Krmítko jako vyšité (výtvarné dílny pro rodiny s dětmi)

Za spolupráci děkujeme Are.

Ohlasy

Reportáž České televize Ostrava (Události v regionech)
Recenze v internetovém deníku pro kulturu a umění Ostravan.cz
Výstava v žebříčku TOP5 portálu Artalk.cz
Fotodokumentace výstavy na portálu Artalk.cz
Recenze na novém webovém portálu ArtZóna (Česká televize)